V roce 1996 jste kromě Mercedesů chtěli začít prodávat také vozy značky BMW. Tehdy jste však byli odmítnuti. Jaký k tomu byl důvod?
Důvod byl jediný, a to ten, že jsme byli dealeři Mercedesu. Jel jsem tehdy na schůzku za Udo Richterem, tehdejším ředitelem importu BMW. Popovídali jsme si, dali si dobrý oběd a on to celé zakončil tím, že kdybychom už nebyli dealery MB, tak bychom si určitě plácli.
A proč vlastně právě BMW?
Na BMW jsme pomýšleli již od samého začátku. Byli jsme tak naivní a sebevědomí, že poslední věta našeho „byznys plánu“ pro získání smlouvy s MB končila tím, že až se všechno rozjede, pustíme se do prodeje BMW.
Dealerskou smlouvu pro BMW jste nakonec podepsali v roce 2000. Jak se vám to nakonec podařilo?
Zastoupení i pro BMW jsme chtěli získat stále. A tak když nám jeden náš obchodní partner a dobrý kamarád nabídl k převzetí objekt autosalonu na Borku v Českých Budějovicích, dostali jsme nápad: Pozvali jsme ho na skleničku a sdělili mu, že objekt chceme, ale pod podmínkou, že za nás zažádá o zastoupení BMW. Byla to dřina, nezůstalo u jedné lahve, ale nakonec souhlasil. A dlouhé roky vystupoval ve vztahu k importu za nás. Celé to samozřejmě bylo možné jen díky tomu, že tehdy ještě fungovaly akcie na držitele. Dnes by to bylo absolutně nemožné.
Tehdy jste museli zůstat ukrytí před importéry i zákazníky, jelikož v té době nebylo možné prodávat dvě prémiové konkurenční značky, že?
Ano, získat zastoupení nakonec nebylo tak těžké. Mnohem těžší bylo zůstat v utajení a přitom připravit a provozovat dealerství. To nám ale na začátku až tak nedošlo a pak už byla hra rozehraná a nešlo couvnout.
A jak jste to tedy nakonec udělali?
MK: Po jedné lahvince jsme vymysleli i variantu, že se rozvedeme a manželka z trucu začne dělat konkurenci. To jsme ale zavrhli kvůli dceři.
IK: Tehdy u nás pracovala asi dva nebo tři měsíce nová asistentka. Byla opravdu moc šikovná a mně bylo jasné, že má obrovský potenciál. Dodnes si pamatuju manželovo výraz, když jsem mu navrhla, že bychom jí mohli dát na starost přípravu projektu otevření dealerství. Nakonec ale souhlasil a pak byla v šoku zase ona, když jsme si ji zavolali a navrhli jí to.
Byla to tehdy velké „divadlo“. Ten kamarád, který byl naší tváří vůči BMW, dal hlasitě Petře Harsové nabídku a ta nám zase výpověď. A pustila se do práce. Aby vše zůstalo utajené, nesmělo o tom vědět moc lidí. My jsme ale potřebovali, aby jí někdo pomohl a radil zejména v technických záležitostech. Takže jsme do konspiračního týmu zařadili ještě Jiřího Váňu, který u nás v té době už pět let pracoval. Později jsme ten tým ještě rozšířili. Petře jsme samozřejmě pomáhali i se získáváním spolupracovníků do důležitých pozic.
Královi se nevzdali a našli cestu, jak do svého portfolia zahrnout i vozy BMW
Takže se jednalo o další úspěšný krok na vaší podnikatelské cestě.
Petra a později i první BMW tým odvedli skvělou práci a zvládli přestavbu, zahájení i rozjezd značky BMW na jedničku. V prvních měsících a možná i v prvních dvou letech jsme stále hledali „solidního a důstojného ředitele“. Ale nakonec to nebylo třeba. Nadšení a úsilí celého týmu kolem Petry vedlo ke skvělým výsledkům a z ACR auto se stal velmi úspěšný dealer a značka nejen v jihočeském regionu.
A nebylo těžké při takové utajené hře shánět pro vozy BMW prodejce?
Ve stejné době, kdy jsme rozjížděli BMW, jsme také převzali provozovnu SH autocentra. Díky ní jsme získali špičkového prodejce. Věděli jsme, že je pro start BMW jako zrozený. Odsunuli jsme ho tedy na odloučené pracoviště na Senovážném náměstí a naoko mu u nás nedávali žádnou perspektivu. Zároveň jsme vyslali Petru, aby ho přetáhla k BMW. Myslíme, že zpočátku ani nechtěl, ale když viděl náš totální nezájem o něj, tak Petřinu nabídku přijal. A bylo zábavné a milé pozorovat, jak se nám to v dalších letech snažil jako konkurenční značce natřít. Poté, co jsme v roce 2012 vyšli s pravdou ven, jsme se mu samozřejmě omluvili a společně se tomu všichni zasmáli.
Proč jste přesunuli prodej vozů BMW z původních prostor na Okružní ulici, kde funguje dealerství dodnes?
Původní prostory přestaly stačit. Standardy značky se zvyšovaly, takže jsme se museli pustit do stavby. Naštěstí jsme měli k dispozici pozemek na Okružní. Ten byl původně určený k výstavbě nového servisu pro nákladní vozy Mercedes-Benz. Ale plány se servisem nám překazila krize v letech 2007 až 2008, která odvětví nákladní dopravy velmi významně zasáhla. Tak jsme pozemek využili jinak.
Co vás vedlo k tomu, že v dalších letech (2005 a 2007) jste se rozhodli zařadit do svého portfolia další dvě značky?
Věděli jsme, že kdo neroste, ten zanikne. Zvažovali jsme, zda jít s prémiovými značkami mimo region, nebo posilovat pozici v regionu a získat více značek. Tehdy jsme si neuměli představit, jak bychom drželi kvalitu našich služeb bez osobní přítomnosti. A tak jsme zvolili druhou variantu a kromě BMW a Mercedes-Benz jsme nakonec začali prodávat i Opel a později Ford.