Manželé Královi vybudovali během 30 let své podnikatelské éry úspěšnou firmu, která dnes prodává vozy hned čtyř značek a zároveň jim poskytuje kvalitní servis. S jakými pocity se ohlížejí za svými začátky a mají ještě nějaké vize?
V roce 2012 začala proměna celé skupiny. Co vás k tomu vedlo?
Potřebovali jsme využívat to nejlepší z fungování jednotlivých firem a využít specifické dovednosti jednotlivců napříč celou skupinou. Viděli jsme, jak se jedna značka potýká s něčím, co na té druhé perfektně a jednoduše funguje, a naopak. A to zejména v oblasti prodeje a servisu.
Bylo těžké držet jednotné procesy a postupy bez možnosti ukázat, jak u druhé značky fungují. Potřebovali jsme stavět nový autosalon BMW, ale pozemek vlastnila jiná firma. Nemohli jsme efektivně využívat cashflow, ručení za úvěry a podobně. Potřebovali jsme jednotné manažerské reporty pro porovnání efektivity jednotlivých značek. A ačkoliv jsme měli stejného právníka, stejný účetní systém nebo stejného auditora, už to nestačilo.
Jak jste tedy nastalou situaci vyřešili?
U importérů prémiových značek Mercedes-Benz a BMW jsme byli v té době hodnoceni velmi dobře. A jejich možnosti zakázat stejným majitelů souběžný prodej Mercedesu i BMW se během těch let zmenšily. Nemalou roli hrálo také zrušení akcií na majitele a tlak BMW na odtajnění vlastnické struktury. Tak jsme si řekli, že je na čase odkrýt karty. Ani na jednom importu nebylo nastalé jednání zrovna příjemné, ale zvládli jsme je. Vlastně nás to dodnes nutí k těm nejlepším výsledkům v rámci dealerské sítě na obou značkách. Jinak nám z importů hned předhazují, že preferujeme tu druhou značku.
O rok později jste ředitelkou celé firmy zvolili Petru Harsovou, která stála u začátku vašeho prodeje vozů BMW. Čím vás přesvědčila?
Petra byla jasná volba. Neznáme nikoho jiného, kdo má tak jasno, jak má obchod a služby v automobilovém odvětví vypadat. A to tenkrát i v dnešní turbulentní době plné změn s vidinou nelehké budoucnosti. Má tak jasnou vizi cesty, kterou se musíme vydat a jak musíme fungovat, abychom to vše zvládli, že jí to lze jen závidět.
Jaký byl její největší úkol?
Tenkrát bylo jejím úkolem právě využití klíčových lidí napříč skupinou a zavedení jednotných postupů.
To nebylo snadné a ne každý ve skupině se s tou změnou vyrovnal. Dnes Petra stojí před mnohem větší výzvou. Musí provést MILAN KRÁL GROUP do nové doby. Není na to už samozřejmě ve vedení sama, podařilo se nám dostat do týmu vynikající specialisty ve svých oborech. Už šestým rokem má obrovskou posilu v Markovi Čápovi, našem CFO. Nově se k nám přidal CMO Vít Paulíček, který má obrovské výsledky se zaváděním CRM systémů a efektivního marketingu. Ale úloha hlavního tahouna je pořád hlavně na ní.
Které roky nebo události byly pro vaši firmu v celé éře nejtěžší?
Ty poslední tři. Během těch třiceti let jsme se museli vypořádat se spoustou potíží. Ale hodnoceno zpětně vlastně nic nebylo tak horké, jak se to zdálo v dané chvíli. Krušné chvilky jsme prožili jako většina ostatních při finanční krizi v roce 2007 a 2008. Asi měsíc před tím, než se vše sesypalo, jsme podepsali smlouvu na pozemek na Okružní ulici v Českých Budějovicích. Vzali jsme si úvěr na nemalou částku a opravdu hodně jsme se obávali, jestli ho budeme moci splatit. Ale těžké budou i ty roky, co jsou nyní před námi.
Takže budoucnost vám dělá starosti?
Teď se nejvíce potýkáme s nedostatkem kvalitních pracovníků. Ale to není nic, co by nás od ostatních firem nějak odlišovalo. V celé naší skupině pracuje spousta skvělých a loajálních lidí, kteří jsou ochotni na změnách a posunu vpřed tvrdě pracovat s námi. Někteří z nich jsou s námi téměř od počátků. Elán, energii a neotřelé nápady nám přinášejí velmi slibní mladí spolupracovníci, kterým nezakrývají výhled naše „provozní klapky“. Takže i když je to těžké, pevně věříme, že když v nastavené cestě vydržíme, zvládneme i to, co nás čeká nyní.
Co pro vás dva vlastně znamenají auta?
MK: Můj vztah k autům se celý život vyvíjel. Nejprve to byl počáteční klučičí obdiv. Potom objevování techniky a nadšení při práci v garáži. Radost z každého nového auta, které jsem si pořídil. Dřív jsem měnil auta po půl roce, ale tím současným dnes jezdím už sedm let. Dávno nemusím mít každý nový model.
IK: Já jsem k autům předtím žádný vztah neměla. Maximálně ten, že jsem jezdila nerada, protože se mi dělalo špatně. Řidičák jsem si udělala rychlokurzem, když mi manžel řekl: „Jestli se mnou chceš dělat, musíš řídit.“ A když jsem mu za pár týdnů donesla ukázat právě vyzvednutý řidičský průkaz, jenom pronesl: „To je dobře, zítra pojedeš do Lovosic, chtějí dvě solárka.“ Byla jsem z toho úplně vyřízená a celou noc jsem nespala. Za největší úspěch jsem druhý den považovala to, že jsem tu cestu zvládla. Až když jsme začali auta prodávat, přilnula jsem k nim samozřejmě trochu víc. Dnes už mám i svůj oblíbený model. Ale pořád jsou pro mě auta hlavně naším byznysem.
Spojení značky Mercedes a jména Milan Král je dnes již ikonické
Dokázali byste těch uplynulých 30 let své podnikatelské éry nějak shrnout?
MK: Těch třicet let uteklo jako voda. Když se ohlédnu zpátky, tak nejraději vzpomínám na úplné začátky. Ta euforie a objevování možností byly skvělé. Nejvíc jsem vděčný za to, že jsem to na rozdíl od svých rodičů mohl zažít. Měl jsem obchod v genech. Ale byl jsem první z rodiny, kdo se mohl do podnikání pustit. Asi největší změna a zážitek byl posun zpoza vysokoškolské katedry do podnikání.
IK: Zdá se mi to jako včera, kdy mi „pan Král“ nabízel práci. A najednou slavíme třicet let. Některé události si pamatuji jasně, některé mi splývají a mizí. Byla to ale jedna velká jízda. Dostala jsem obrovskou příležitost a možnost něco dokázat. Změnil se tím od základů celý můj život a jeho smysl. Já jsem těm třiceti letům nejvíc vděčná za svou práci, manžela a dceru.
Co je podle vás v podnikání obecně nejdůležitější?
MK: Být připravený na tvrdou práci. Nevzdat se, když se nedaří, a nenechat se odradit neúspěchy. Nemyslet si, že máte patent na rozum. Nebát se zásadních rozhodnutí a převzetí odpovědnost za to, co děláte. Umět předat kompetence schopnějším. A zároveň umět včas odejít. Pro mě byla největším smyslem podnikání vždy svoboda, kterou mi získané peníze přinášely. Pro ni jsem byl ochotný dřít jako kůň.
S jakými plány a vizemi, pokud je můžete prozradit, vstupujete do další třicítky?
Je to možná s podivem, ale stále nějaké plány a vize máme. Na třicet let už si my osobně netroufáme, aktuálně jsou naše dlouhodobé plány z tohoto úhlu pohledu trochu kratší. Všechny se ale pořád točí kolem toho, co si myslíme, že umíme. Určitě máme v plánu i do budoucna fungovat alespoň tak dobře, abychom byli pevným bodem pro naše zaměstnance i zákazníky. A také abychom třeba mohli stále podporovat budějovický hokej.
MK: Ve vztahu k budoucnosti podnikání bych měl jeden sen, ale není v souladu s europolitickým trendem. Kdybych to měl trochu opsat, tak jde o návrat zdravého selského rozumu.
IK: Mým snem v oblasti podnikání je, aby práce nebyla pro většinu lidí jen nutným zlem, ale tím, co je naplňuje a z čeho mají radost.